Ahoj holky a kluci! Vítáme vás na internetových stránkách vašeho oblíbeného bezva tábora. Najdete tu nejen zajímavé informace pro vás, ale i pro vaše rodiče.
Doufáme, že se vám budou hodit a těšíme se, že se s vámi na některé z námi pořádaných akcí brzy uvidíme!
Nový den, nový plán. Mimoňům už došla trpělivost, začínali být opět zoufalí z toho, že nemají koho následovat, a tak se rozhodli, že nebudou setrvávat na místě a vydají se do světa najít svého padoucha. Na nic jsme nečekali, vytvořili posádky, nasedli do člunů a vyrazili na rozbouřený oceán. Vlny byly obrovské, sem tam houpačka, smích, panika a do toho všeho vedro k padnutí, ale i přesto jsme byli šťastní, že se zdárně blížíme k našemu cíli.
Abychom se ochladili a zároveň udrželi loď nad hladinou, sehráli jsme napínavou hru, ve které jsme přesouvali vodu z jedné strany na druhou. Kdo nestíhal přebírat vodu od svého spoluhráče, hrozilo mu, že skončí v ledové sprše. Ale my, Mimoňové s týmovým duchem, jsme tuto operaci zvládli a úspěšně jsme dopluli do přístavu.
Tady ale naše cesta nebrala konce, po dramatickém doplutí jsme konečně mohli vystoupit na souš. Zjistili jsme, že naše cesty budou pokračovat v New Yorku, ale co to? Kdo si to tam za rohem šušká? Napínali jsme uši, o čem místní hovoří a dostala se k nám tajná informace, že v samotném Orlandu se chystá sraz všech padouchů světa. Už dopředu jsme věděli, že toto setkání by byl náš splněný sen.
Do Orlanda byla cesta daleká, proto jsme se rozhodli, že se tam pokusíme dostat stopem. Nečekali jsme dlouho a před námi se objevilo auto, které se nám na první pokus podařilo stopnout. Otevřela nám opravdu potrhlá rodinka Nelsonových. Zdáli se nám trochu podezřelí a naše intuice nás nezklamala. Přiznali se, že jsou to padouši a zrovna se chystají vykrást banku. Zvedli nám tím náladu a vydali jsme se s nimi na cestu. Jsme velmi zvědavý, co nás čeká dál a za jak dlouho se dokážeme na sraz padouchů dostat.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Slunce vykouklo nad obzor, konečně. Mimoňům vlilo hezké počasí do žil spoustu energie, a tak mohli být v plném zápřahu. Rozhodli se, že si každý postaví vlastní mimoňské městečko. Jeden po druhém se pustili do plánování. Vymýšleli názvy, kreslili mapy a budovali různá obydlí, věže i dokonce tajné úkryty. V lesích se tak rodily nové osady plné banánových fontán, rozhleden, a dokonce i nočních klubů. Jejich názvy byly velmi zajímavé, měli jsme tu čest poznat města Grústí nad Mimoňem, Posedov a Las Mimoňas.
Jenže jak už to u Mimoňů bývá, nic nemůže jít podle plánu. Jen co jsme se rozkoukali a uklidili nožíky, ozvalo se z hor hlasité Grrr! Dolů k nám sešel sněžný muž, naše srdíčka zaplesala, že by náš další padouch, kterého bychom mohli následovat? Zpočátku si sněžný muž myslel, že mu narušujeme jeho sněhové království, my jsme ho ale přesvědčili, že nejsme nepřátelé, a tak nám nabídl, abychom mu pomohli sestřelit ledové láhve sněhovými koulemi. Znělo to jako super zábava, a tak jsme navrhli, že si dáme souboj, kdo jich dokáže sestřelit více. V napínavé hře jsme prokázali mimoňskou hbitost, přesnost i bojového ducha a ledové láhve padaly jako domino. Jenže netrvalo dlouho a naši Mimoňové s velkým zápalem vyhráli každý souboj. Bohužel sněžný muž neuměl prohrávat a rozzuřil se. Začal nás pronásledovat a my se museli dát na útěk. Rázem bylo jasné, že toto náš nový padouch rozhodně nebude.
Po tak náročném dni, jsme si zasloužili pořádný oddych, a abychom se alespoň trochu poté ledové podívané zahřáli, odebrali jsme se k ohništi a vyzkoušeli něco jiného než banány. A co to mohlo být? No přece opékání buřtů. U večerního ohně jsme si povídali, zpívali a s plnými bříšky sledovali, jak se na obloze objevují první hvězdy.
Mimoňské město tak přežilo útok sněžných mužů a my jsme si mohli zaslouženě užít večer plný pohody.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Dnes ráno se nad naším mimoňským táborem snesla zvláštní mlha. Tušili jsme, že se blíží něco temného a taky že jo, najednou stál uprostřed tábora upír. Vlasy učesané dozadu, zubiska vyceněná, plášť se mu třepotal. Chvilku jsme stáli jako přikovaní, protože se po nás začal sápat a chtěl, abychom se přidali na jeho stranu. Váhali jsme, ale nakonec jsme v něm spatřili dalšího padoucha, kterého bychom mohli následovat. Nakonec z každého týmu vybral Mimoně a udělal z něj také upíra, jejich úkolem bylo pochytat co nejvíc spoluhráčů, které se nám zase v tu chvíli přeměnili na člověka.
Souboj to byl opravdu krvelačný, po táboře najednou spoustu upírů přibývalo, všichni běhali tam a zpátky, někteří nenápadně, někteří se toho zase nebáli a své oběti zakusovali před zraky ostatních. Nakonec zbylo člověčiny opravdu málo, ale stačilo to na to, abychom se včas probrali a zjistili, že takhle to dál nepůjde. Naši malý Mimoňové jsou pořád přeci jen denní tvorové, proto by nám moc nevyhovovalo následovat našeho padoucha v noci, a tak jsme se s ním dobrovolně rozloučili.
Rozhodli jsme se tedy, že se přesuneme, ale nějak se to zvrtlo a my se ocitli v době napoleonských válek. To jsme ještě netušili, že se nám začíná formovat mnohem větší problém. Napoleon s vojskem dorazil ve svém slavném klobouku a zaútočil na nás. Tentokrát jsme takového padoucha následovat nechtěli, kdo by taky chtěl škrobenou uniformu bez kapsy na banán.
Rychle jsme se rozdělili do týmů, postavili obranné valy a strategicky hlídali své pozice, aby se Napoleon do našeho území nedostal. Bitva skončila úspěšně a my se zase mohli začít smát a vydechnout.
Odpoledne jsme se tedy propadli do víru zábavy a to doslova. Hra Spirála nás zatočila do všech stran. Běhali jsme, kličkovali, smáli se, padali a zase vstávali. Měli jsme pocit, že se svět točí kolem nás, ale byl to jen další mimoňský den, který jsme zvládli sice se špetkou šílenství, ale hlavně s odvahou a vtipem.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Dnešní den se stalo něco nevídaného. Víte, jak jsme na začátku zmiňovali, že naši Mimoňové jsou posedlí sloužit tomu největšímu padouchovi? Není to to jediné, další jejich posedlostí jsou banány a ty nám právě došli. No a když je Mimoň hladový není to on. Nastala krize, propadalo se panice, a tak jsme se rozhodli vyslat výpravu hladových Mimoňů na velkou expedici do místních obchodů. Byli jsme přesvědčení, že snědený poklad jménem banán zase nakoupíme.
Ještě, než jsme vyrazili, měli jsme dopoledne plné tvoření, protože kreativita zachraňuje svět. Z ruliček jsme si vyrobili naše nové kamarády, kteří nám jsou opravdu velmi podobní. A aby toho nebylo málo, vyráběli jsme i mimoňové přívěsky, aby každý malý člen měl svého malého strážce banánového štěstí a už nikdy nedošlo k tomu, že by nám zásoby banánů došly.
Mise nakonec byla velmi úspěšná a naši Mimoňové se vrátili zpět do tábora spokojení a s plnými bříšky. Večer jsme tuhle úspěšnou expedici zakončili náležitou oslavou, tančilo se a oslavovalo až do rána a my nakonec uléhali do postelí spokojení a připravení na další den.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Po náročném souboji v Kleopatřině vybíjené jsme se rozhodli využít trochu klidu, a tak jsme jako praví Egypťané začali stavět pyramidy. Týmy pracovaly jako o život, aby se před Kleopatrou předvedly a dokázaly jí, že právě oni jsou ti praví pomocníci. Nosily se dřevěné bloky, vyměřovaly základy a všichni svými tělíčky bránili větru, který se náhle přihnal, aby nemohl naše pyramidy zničit.
Když Kleopatra viděla naše pyramidy, nevypadala příliš nadšeně. Byli jsme celí nedočkaví, co nám na naše stavby poví, ale s výsledkem jsme nebyli spokojení my natož ona. Obávaný verdikt byl nakonec vyřčen a my jsme se dozvěděli, že Kleopatra s námi až tak spokojená nebyla a propustila nás z jejích služeb.
Byla to pro nás velmi špatná zpráva, opět jsme přišli o svého Padoucha. Rozhodli jsme se, tuto zprávu zapít douškem vody, ale ouha! Voda, která by nám v tuto chvíli přišla nejvíc vhod nebyla nikde na dosah. Museli jsme se spokojit s vodou z Nilu. Větší chybu jsme snad udělat nemohli. Začalo to nenápadně, nejprve lehké bolení bříška, pak zvláštní výrazy členů týmů, a nakonec to byla hotová pohroma jménem Egyptský průjem, prostě Faraon v plné polní.
Rozutekli jsme se do všech stran, snažíc se chytit před námi utíkající zácpu, která by nás z tohoto úmorného zážitku dostala. Ne a ne ji chytit! Na cestě jsme potkávali jenom samý průjem, který naopak naháněl nás, až nás z té běhavky bolelo snad úplně všechno.
Na konec jsme to ale úspěšně zvládli a zase se nám trochu ulevilo. Řekli jsme si, že večer necháme velké aktivity stranou a odpočineme se. Usadili jsme se a pustili si krátké táborové filmy z našeho „dětství“.
Všichni pak usnuli klidným spánkem s myšlenkou na lepší zítřky.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Včera jsme si sice mysleli, že naše smutky byly zahnány tancem, ale po probuzení už to tak růžové nebylo. Padouch nám opravdu moc chybí, a tak jsme se ploužili jako tělo bez duše a přemítali, co bychom asi tak mohli udělat pro naši pohodu.
Rozhodli jsme se, že se poohlédneme trochu někde jinde, a tak jsme nastoupili na karavany, které nás přepravili do žhavého Egypta. Naše mimoňská výprava nabrala zase jiný směr a pak se to stalo. Hned jak jsme se vynořili mezi pyramidami, spatřili jsme krásku všech krás, Kleopatra jí tam říkají. Tak moc nás uchvátila, že jsme nebyli schopni ji pustit z očí a rozhodli se ji následovat. A v tu chvíli nám bylo jasné, že se budeme moct podílet na nejvýznamnějších momentech lidské civilizace, protože tento starověký Egypt pro nás vypadal velmi slibně.
Ona sama z nás byla úplně paf, malí, žlutí, a navíc s vlastními týmy, které drží při sobě. A jakmile zjistila, že umíme nejen roztomilé žvatlání, ale i pořádně svižné pohyby vyzvala nás, abychom na její počest prokázali naši sílu a hbitost. No a jak jinak ukázat hbitost než pořádnou královskou vybíjenou. Rozdělili jsme se a každý bránil čest svého týmu. Létaly míče, každý uhýbal jak o života a smích zněl až ke Sfinze.
Nakonec jsme byli sice zpocení, unavení, ale pyšní a konečně zase spokojení, že máme nového padoucha a náš život dává opět smysl.
Po náročném odpoledni jsme si vyprávěli zážitky z celého dne a pak brzo usnuli, tentokrát velmi spokojení.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Dnešní den začal seznamováním, včera jsme se sice do týmů rozdělili, ale jako správní mimoni, jsme si museli navzájem říct, co jsme zač. Prý kvůli tomu, abychom mohli lépe sloužit našemu pánovi.
Každý tým si pak vymyslel svůj vlastní název, kreativitě se meze nekladly, a nakonec před námi stáli Scarletini neandrtálci, Toxický Tiktaky a Mimočky. Poté přišlo na řadu barvení týmových obleků, které nám budou sloužit k tomu, abychom se navzájem rozeznali. No a jelikož není žlutá jako žlutá, použili jsme raději barvy, které nám na první pohled dodají pocit bezpečí, že jsme mezi svými.
Odpoledne jsme se pak vydali zpátky do divočiny. Náš úkol byl jasně daný, uchránit pračlověka, který se stal naším pánem. Bohužel, nikdo z nás nečekal, že se na nás chystá zákeřný útok. Zlí nepřátelé nás zaskočili a my si s nimi nedokázali poradit. Ani našeho pána jsme nedokázali ochránit, a tak jsme zase byli sami, zdrcení a nevěděli, jak to zvládneme dál bez padoucha, ke kterému bychom mohli vzhlížet.
Večer jsme ale všechny smutky vytančili na mimoňové party. Rytmus nás pohltil, světla blikala a mimoňové tančili až do pozdního večera.
Zítra nám začíná nová kapitola našeho příběhu, snad brzy najdeme našeho nového pána, který nás provede dalším dobrodružstvím.
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Operace BAT započala, hurááá…
Ale pozor, nebylo to jen tak. Než jsme se mohli stát pravými Mimoni, museli jsme projít řádnou evolucí. Byl to důležitý a zdlouhavý proces. Nejprve jsme se batolili jako kuřátka, pak jsme se převtělili do slepičky, kohoutka, kočičky, pejska, a nakonec v opice. Teprve potom přišel velký skok, skok na člověka! A když jsme konečně mohli vykřiknout slavné „Banaaana!“, proměnili jsme se ve skutečné Mimoně. Byla to náramná podívaná, jak v malé Zoo. Všude kolem nás to pípalo, kdákalo, mňoukalo, štěkalo a kdoví, co ještě. :-)
A zde se právě začíná odehrávat náš příběh… Kdysi dávno, ještě před tím, než lidé vymysleli zubní kartáček nebo ponožky do sandálů, žila na zemi zvláštní stvoření… MIMONI!
Byli malí, žlutí a naprosto posedlí jednou jedinou věcí (kromě banánu), a to sloužit tomu největšímu padouchovi na světě. Čím větší padouch, tím větší láska.
Začalo to už v jejich raném dětství, kdy následovali dravé ryby v moři. Problém, ale byl, že si svého padoucha nedokázali dlouho udržet a dost jich sprovodili ze světa.
Jejich první oběť byl dinosaurus, kterého bohužel svou nešikovností strčili a on zahynul na dně vroucí lávy.
Nebylo to pro ně lehké, ale jejich touha následovat velkého padoucha je hnala kupředu. Netrvalo dlouho a narazili na pračlověka, který se s nikým a ničím nepáral. Jak ho uviděli, začali ho samozřejmě následovat a jak víme, Mimoni nikdy neposedí dlouho.
Krátce po svém „zrození“ a rozdělení do týmů se rozhodli, že pračlověkovi pomůžou obejít nastražené pasti na divokou zvěř, která byla v okolních lesích čím dál víc chytřejší a dravější.
Museli jsme se plížit, schovávat, někdy i rychle utíkat a vyhýbat se nebezpečné divoké zvěři, která číhala na každém rohu. Byl to boj na život a na smrt, ale naši hbití Mimoňové přeci jen v této misi uspěli.
Teď už všichni spokojeně oddechují...
Fotky z BAT2025 najdete zde.
Děkujeme našim partnerům za podporu BAT2025